Jdi na obsah Jdi na menu
 


ŠAMANOVO PODZIMNÍ PUTOVÁNÍ

30. 9. 2005
ŠAMANOVO PODZIMNÍ PUTOVÁNÍ RAKOUSKEM, ITÁLII A NĚMECKEM
16. – 30.9.2005
Skončilo léto a tak opět nastal čas obout toulavé boty a vydat se do světa. Využívám služeb CA JENDA, která vypravuje autobus do Livorna, abych v Brně naložil sebe, i s kolem a bagáží, k cestě na jih. V pátek odpoledne vyrážíme po trase Mikulov, Vídeň, Graz, Klagenfurt, abych se nechal vysadit někde před Villachem. Je po 22,00 hodině a autobus sjíždí z dálnice a já ve tmě rychle vykládám své propriety, připevňuji na kolo brašny a blikačky a hledám místo kde bych zabivakoval. Připadám si jako parašutista skupiny Antropoid, vysazený v Protektorátě. Všude kolem je tma, v zahradách okolních domků štěkají psi a jen to gestapo tu chybí. Konečně nacházím mezeru v zástavbě a mizím na louce za chalupami. Jako obvykle nemám stan a tak jen rozbaluji karimatku a už lezu do spacáku.Je podezřele teplá noc, která nevěstí nic dobrého, přesto doufám, že to do rána vydrží. Štěstí mě ale opustilo a už hodinu po půlnoci mě probudily kapky deště, které se spustily z nebe. Rychle lezu ze spacáku a zhotovuji provizorní úkryt. Déšť není nijak silný a k ránu docela ustal. Čekám až se docela rozední a hned vyrážím na cestu. Projíždím probouzejícím se Villachem a mířím k řece Drávě, podle které vede pěkná cyklostezka až do Itálie. Po dopolední svačině začíná opět pršet a jelikož kolem řeky se nedá nikde skrýt,tak se vracím na silnici. S přestávkami jedu v dešti a občas se skrývám na zástavkách autobusů. Leje čím dál více a tak za Spittalem a. d. Drau končím v 15,00 hod., celý mokrý ve Varthausu v obci St. Peter in Holz. Převlékám se do suchého a rychle vařím plnou termosku čaje s meruňkovici. Je 18,00 hodin a stále ještě prší a tak dále už nepojedu. Všude s kopců se valí spousta vody a v lese je mokro, takže se spaním to moc dobře nevypadá. Stelu si na lavici v zastávce autobusů a doufám, že do rána přestane pršet, jinak to bude moc špatné. Teplota klesá na 80 C a tak před spaním vařím další esšus čaje a už lezu do spacáku. Je nedělní ráno, celou noc pršelo a prší pořád. Domorodci chodí do kostela, ale nedá se nic dělat, musím jet dál, a tak v dešti štráduju směrem k Möllbrücke a stále dál kolem Drávy. Ve 13,00 hod. přijíždím k malému letišti, na kterém nalézám ukryt pod masivním přístřeškem a jelikož vlhkost mých svršků se blíží 100%, dál už nejedu. Čekám na změnu počasí, vařím čaj a zásoba kořalky se tenčí. V pondělí ráno stále drobně prší. Jedu do Lienzu, v Bille doplňuji proviant (pivo, jogurty a pečivo) a pokračuji již v poněkud stoupající cestě. Co čert nechtěl, v kopcích jsem utrhl řetěz. Vezl jsem v brašně náhradní a tak rychle provádím výměnu. V tom spěchu jsem však neprovlékl řetěz přesmykačem a tak jsem musel řetěz znovu rozpojit a celou operaci opakovat. To všechno jsem musel udělat v lese, na mokré trávě a v dřepu. Je stále chladno a vrcholky Lienzer Dolomiten jsou už pokryty čerstvým sněhem. K večeru přijíždím do obce Mittewald a. d. Drau a jelikož je už po šesté hodině, hledám útulek na zdejším hřišti. V úterý ráno pořád drobně prší, ale jedu dál. Ještě před italskou hranici musím opět opravovat řetěz a přestávku využívám k přípravě oběda. Projíždím Sillianem a za chvíli už jsem v Itálii, v městě S. Cándido (Innichen), proplétám se uličkami, kterými vede cyklostezka a mířím do údolí Val di Sesto (Sextental). Cesta znatelně stoupá, ale já končím v horském středisku Sextenských Dolomit, v Sestu (Sextenu). Prohlížím si toto známé letovisko s nádhernými výhledy na horské štíty Dolomit a navštěvuji místní hřbitov, kde jsou pohřbeni mnozí významní horolezci. Na konci obce jsem nalezl prázdný seník a tak dnešní nocleh mám zajištěn. V rádiu hlásí zlepšení počasí a tak se nechám překvapit. Je středa a dnes mě čeká horská etapa. Preventivně měním brzdové špalíky a vydávám se na 10ti km sjezd do Toblachu (Dobbiaco). Zastavuji se v místním obchodě a doplňuji zásoby před další cestou do hor. Mířím do Carboninu a dále na Misurinu a sedlo Tre Croci. Bylto záhul, ale sjezd do Cortiny stál za to. V Cortině se moc nezdržuji, jednak jsem už tu byl, ale hlavně mě čeká zpáteční cesta do údolí Pustertal (Val Pusteria). Vracím se zpátky do Toblachu a přes Brunico se pozdě večer dostávám na hřiště ve vesnici Obervintl, kde už jsem před 3mi léty spal. Už je teplo, tak se i moje nálada zlepšila. Ve čtvrtek ráno vyjíždím do Brixenu a po krátké prohlídce začíná 37 km stoupání na Brennerský průsmyk. Nejsem zcela ve formě a tak cesta nahoru byla utrpením, které ukončil sjezd do obce Gries a. Brenner, kde nalézám azyl na místním hřišti. Páteční jitro bylo slunečné, ale chladné (50C) a tak vařím k snídaní něco teplého. Zastavuji se ve Sparu pro zásoby a ihned ujíždím směrem na Innsbruck. Po krátké potulce městem, kterým jsem už projížděl nejméně 10x, nastupuji na Innradweg, abych v klidné jízdě kolem řeky dorazil k večeru na hřiště v Rattenburgu. V sobotu ráno jsem se rozhodl, že nepojedu do Salzburgu, ale pořád kolem Innu a tak v poledne doplňuji zásobu piva na německých hranicích v Kufsteinu . Je teplo, sluníčko hřeje a tak v pohodě přijíždím do Rosenheimu a pokračuji po cyklostezce dále kolem Innu. Zde jsem se dostal do problémů s orientací, jelikož jsem neplánoval cestu Německem a tudíž jsem neměl příslušnou mapu a tak jsem se musel otrocky držet řeky. Nocleh jsem opět našel už za tmy na hřišti před Wasserburgem. Je neděle a já se vydávám na další pouť blíž k domovu. Řeka Inn začíná nechutně meandrovat a tak se snažím najít lepší cestu dále od řeky. Bez mapy to jde obtížně a jak na potvoru skopčáci jsou někde zalezlí a tak si musím poradit sám. K večeru zalézám do autobusové zastávky někde za Mühldorfem, vařím večeři a čekám až se setmí, abych ulehl na lavici k spánku. Pondělí ráno – mlha jak v prádelně. Není vidět na 10m a mě čeká jízda po bundesštrase v hustém autoprovozu. Naštěstí sluníčko začalo hřát a tak mlha brzy opadla a já jsem mohl zaklepat na brány města Altötting, kde se koncem války skrýval v místním klášteře válečný zločinec a prezident Slovenského štátu Tiso, než byl vydán k potrestání do ČSR. Jedu dále kolem Innu a zastavuji se v rodišti současného papeže Benedikta XVI., v obci Marktl a. Inn. Následuje cesta do Simbachu a za řekou už leží Hitlerovo rodiště – rakouské město Braunau a. Inn. V místním obchodě nakupuji nápoje a pečivo a vracím se zpět na německý břeh, kde po pěkné cestě mířím k Pasovu. Odpoledne se chýlí k dešti a tak před Schärdingem nalézám úkryt na vesnickém hřišti. V noci mě budí bouřka a silný liják, který trvá až do rána. Je úterý, déšť ustává a tak chutě vyjíždím na další pouť. Po mostě přejíždím opět do Rakouska, abych po cyklostezce dorazil do Pasova. Cyklostezka je však po nočním lijáku v některých místech tak rozbahněná, že musím jít pěšky a ještě mám kumšt se udržet na nohou. Konečně najíždím na pevnou cestu a tak rychleji postupuji dál. Počasí není nic moc, je pod mrakem a vlhko a tak se v Pasově nijak nezdržuji a tentokrát kolem Dunaje spěchám směrem k Linci. U obce Schlögen začalo opět pršet a ještě k tomu začalo nepříjemné stoupání. Jízda v pláštěnce do kopce je nepříjemná věc, jelikož jsi stejně mokrý z důvodu pocení. Blíží se večer, pořád drobně prší a já nemohu najít nocleh. Dva pokusy nevyšly a tak musím jet dál. Je mi už zima, tma na krku a tak nasazuji blikačky a musím dál. Konečně dobrá víla, v podobě postarší rakušanky, mě navedla k místnímu sportovnímu areálu, kde skládám své kosti. Ve středu ráno je počasí pod psa. Rozhodl jsem se svou cestu rychle ukončit. Nepojedu do Břeclavi, ale z Lince do Vyššího Brodu na vlak. Tak se stalo a já upaluju do Lince a pak nahoru do kopce na Bad Leonfelden. Je to nechutná cesta, 15 km nepřetržitého stoupání i když převýšení je jen 550 m. S bagáží se to špatně šlape a když jsi spařený nahoře, čeká tě dlouhý sjezd až k Vltavě, kde přijedeš tuhý jak roh. Doufal jsem, že k večeru pojede nějaký vlak směrem na ČB, ale bohužel nic. Nejbližší spojení je až ráno ve 3,00 hod. Uléhám na nádražní lavici a čekám na odsun. Čtvrtek je kritický den. Musím kolo a ostatní bagáž naložit do autobusu, jelikož na trati je výluka. Začíná hustě pršet, takže při přestupování v žst. Rybník jsem docela promoknul. Ještě štěstí, že ve vlaku do ČB se topilo a tak jsem se zas cestou usušil. Opět mě čeká přestupování a přenášení kola a bagáže a to v ČB, Brně, Ostravě, abych v 15,00 dorazil do F-M. Co dodat na závěr? Byl jsem 14 dnů na cestách, přes pro mě výjimečnou nepřízeň počasí jsem ujel na kole 900km, navštívil místa bojů I.světové války v Dolomitech a vrátil se domů živ a zdráv. Na cestě mi chyběl stan. Ani ne tak k vůli dešti (střechu jsem vždycky našel), ale jako ochrana před krvežíznivými komáry v povodí řeky Innu. Takže, za málo peněz - hodně muziky a zkuste to taky!
Šaman - KČT Lysá hora Ostravice * 1934
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář