Jdi na obsah Jdi na menu
 


S KOLEM KOLEM DUNAJE

25. 8. 1996
S KOLEM KOLEM DUNAJE

Pátek – 16.8.1996
Z Frýdku-Místku vyjíždím v 18,30 obtěžkán neuvěřitelným množstvím zavazadel, ve kterých vezu zásobu potravin, bivakovací potřeby, vařič a něco málo náhradních dílů a nářadí ke kolu. Váha této bagáže se blíží 30 kilogramům. Již za šera dojíždím do Bohumína, na nádraží podávám kolo k přepravě a na peróně vyčkávám přistavení vlaku do Českých Budějovic. Kolem 22 hodiny předávám kolo do spárů Českých drah a svá zavazadla ukládám do kupé. Za marného očekávání svého spolujezdce, který měl jet se mnou, se vlak dal do pohybu, aby ráno v 7 hodin zastavil v Č. Budějovicích.
Sobota – 17.8.1996
Jako obyčejně měl vlak zpoždění, takže na hranici s Rakouskem v Dolním Dvořišti jsem dorazil před polednem. Urychleně jsem nastrojil kolo a po staré Solné stezce se vydal směrem k Linci, kde jsem dorazil kolem 16 hodiny. Projíždím městem a po pravém břehu Dunaje se obracím k hranicím s Německem k městu Pasovu. Po 10 km jízdy bivakuji u obce Wilhering na břehu Dunaje. Zhotovuji si přístřešek pro případ deště, vařím večeři a pozoruji lodní provoz na řece. Oproti všem zákonům přírody se zde nevyskytují komáři. Po hrnku čaje s rumem usínám spánkem spravedlivých. Na kole jsem dnes ujel 110 km.
Neděle – 18.8.1996 Vstávám v 7 hodin, myji se v řece, vařím kafe a pomalu balím. Po snídaní se rozjíždím na další cestu k ohybu Dunaje, tzv. „Donau Schlinge“. Zastavuji se v městě Eferding, které leží v kotlině Eferdingen Becken a kde podle písně Nibelungů nocovala Krimhilda. Druhou polovinu dnešní etapy jedu po frekventované cyklostezce kolem Dunaje a nepozorován a nepoznán jsem se náhle ocitl na území Bavorska a po pár kilometrech jsem stál před branami Pasova, města, které leží na březích Dunaje, do něhož se vlévá zprava Inn a zleva řeka Ilz. Po prohlídce města se vracím zpět po proudu řeky a to po jejím levém břehu. Před ohybem Dunaje mě zastihuje drobný déšť a načež zjišťuji, že jsem pláštěnku zapomněl na místě včerejšího noclehu. V rozčilení jsem vypil dnes už druhé pivo zn. Radegast a jel v dešti dál. Po chvíli přestalo pršet, ale znenadání cyklostezka končila a byla zde jediná možnost a to použít převozu lodí za pouhých 5 DM. Zbudoval jsem si přístřešek a po večeři, za stálého, drobného deště jsem zalezl do spacáku. Dnešní kilometráž činila 132 km v sedle.
Pondělí – 19.8.1996
Vzbudil jsem se před sedmou hodinou a po sbalení věcí jsem se rozhodl vrátit pro ztracenou pláštěnku. Bez snídaně jsem vyrazil zpět k nejbližšímu mostu, který byl vzdálen 12 km a po 58 km jízdy jsem kýženou pelerínu našel, kterak visela na stromě. Poděkoval jsem sv. Antoníčkovi za pomoc a konečně jsem se pustil do jídla, které sestávalo s vepřového masa pistáciové barvy, chleba a piva. Jako moučník jsem si podal perník a vše jsem zapil kávou se smetanou. Po krátké polední siestě jsem pokračoval v cestě do Lince. Za velkého vedra jsem chvíli chodil po městě a po 14 hodině jsem jel dále kolem řeky. Navštívil jsem bývalý koncentrační tábor Mauthausen, který je situován na prudkém kopci nad řekou. Po prohlídce tohoto reliktu nacizmu a nabrání zásoby pitné vody jsem se jal vyhledávat místo vhodné k přespání. To se mi po chvílí podařilo a v 19 hodin jsem už lágroval na břehu Dunaje. Dnešní etapa měřila 110 km.
Úterý – 20.8.1996
Jelikož krvelační komáři mi celou noc pili krev a proto jsem toho moc nenaspal, vstávám až v půl osmé. Snídám paštiku s chlebem a bílou kávou a pomalu se vydávám na další cestu. Projíždím městem Grein, kde stojí radnice s nejstarším městským divadlem v Rakousku (1791, dosud se v něm hraje) a zastavuji se v Melku, nad nímž na skále nad řekou stojí mohutný (362 m dlouhý, s 1188 okny) barokní benediktinský klášter. Slunce peče a tak za Melkem odbočuji na pravý břeh a jedu ve stínu stromů po cestě na Krems. Projíždím údolím Wachau se spoustou hradů, zámků a kostelů. Dnešní jízdu končím opět u řeky, za kterou na skále stojí zřícenina hradu v němž byl r. 1192 vězněn anglický král Richard I.-Lví srdce. Vařím rajskou polévku, kafé a po dobu co píší tento zápis ještě komáři nezaútočili. Tak uvidíme !. Zatím sedím u řeky a vzpomínám na domov. Ujeto 105 km.
Středa – 21.8.1996
Po snídani jsem udělal inventuru zásob a v 9,30 jsem vyrazil na další pouť. Za horkého počasí se zastavuji v Tullnu, hospodářském středisku úrodného území v Podunají a po prohlídce města jedu dál kolem řeky, už nijak zajímavou krajinou. Provlékám se Klosterneuburgem, kolem mohutného barokního kláštera augustiniánů z roku 1106, v jehož knihovně je uloženo 120.000 svazků. Zástavba kolem řeky nabývá na hustotě a po 13 km dosahuji hranic Vídně. Po komplikovaném průjezdu městem, už za nastupujícího šera, jsem dorazil do Schwechatu, kde v místním parku, poblíž vídeňského letiště, za neustálých útoků krvelačných komárů, končím dnešní jízdu. Studenou večeři zapíjím čajem a za bzukotu kolem uší zalézám do spacáku na lavičce v parkovém altánku. Dnešní trasa měřila 125 km.
Čtvrtek – 22.8.1996
Díky tomu, že komáři přestali večer žrát, jsem se vystal dobře. Jelikož jsem nocoval pod střechou, nemusel jsem ráno nic sušit a tak jsem jen uvařil čaj a hned jsem vyrazil směrem na Bratislavu. Jel jsem po silnici až k obci Petronell-Curnuntum, kde se nacházejí rozsáhlé pozůstatky osídlení z dob říše římské. Římský tábor Curnuntum zajišťoval bezpečnost na významné obchodní křižovatce, tzv. Jantarové stezce. Sídlili zde římští císařové Marcus Aurelius a Septimus Severus. Ve IV. století toto osídlení zničili Kvádové. Hned vedle leží lázně Bad Deutsch-Altenburg, které jsou známé již od říše římské svými jodovými a sirnými prameny. Dále moje cesta vedla vedla do Hainburgu a.d.Donau, kde na hoře Schlossberg stojí zřícenina hradu, ve kterém se v roce 1252 oženil český král Přemysl Otakar II. s rakouskou dědičkou Markétou Babenberskou. Hrad je znám s hrdinského eposu „Píseň o Nibelunzích“. Poté už následovalo jen pár kilometrů a přivítala mě Bratislava, kde jsem si v bance vyměnil peníze a pak počal nezřízeně bužírovat. V krátkém rozmezí jsem vypil 3 piva, což mělo za následek, že jsem musel hodinu odpočívat. Pak jsem v neustálém horku, s několika občerstvovacími zástavkami, cestoval po staré cestě do Břeclavi, kde jsem dorazil patnáct minut po odjezdu posledního spoje domů. Na nádraží jsem proto ulehl na lavici a vyčkal na odjezd následujícího vlaku, což bylo ve 2,30 ráno. Vzdálenost z Vídně do Břeclavi,přes Bratislavu, činila 155 km.
Pátek – 23.8.1996
Naložil jsem kolo do vlaku a vydal se na cestu domů. Musel jsem přestupovat v Hulíně a ve Frýdlantě n.Ostravici jsem byl v 7 hodin ráno. Cestu jsem zakončil na Ostravici v 7,30.
Epilog
Celá cesta proběhla bez závad a trasa je vhodná pro každého, kdo se udrží na kole. Míst pro bivakování je dostatek a problémy s domorodci nevznikají. Počasí bylo stálé a vyjma jednoho podvečera bylo slunečno až horko. Vlahé noci byly zpestřeny nájezdy komárů a proto je nutno věnovat pozornost výběru místa k nocování. Kvalita Dunajské cyklostezky je dobrá, vede prakticky neustále po rovině a je možno použít jakékoliv kolo. Na prohlídku města Vídně je nutno vyčlenit minimálně jeden den, popřípadě ji učinit předmětem samostatného výletu.
Trasu absolvoval a písemným komentářem opatřil člen KČT Lysá hora- Ostravice Dušan Mlýnek  * 1934
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář