Jdi na obsah Jdi na menu
 


OD PRAMENŮ VLTAVY K PRAMENŮM INNU

30. 6. 1996
OD PRAMENŮ VLTAVY K PRAMENŮM INNU
aneb z Volar do Svatého Mořice
Spanilá jízda cykloturistů KČT Lysá hora Ostravice, konaná ve dnech 18. - 30.6.1996
V následujících řádcích jsou události zaznamenány tak, jak je viděl účastník miniexpedice Dušan Mlýnek, který si nepřeje být jmenován. Návštěvníkům těchto stránek doporučuji souběžné porovnání popsané trasy s mapami příslušných oblastí.

18.6.1996 - úterý
Tohoto dne odjíždím plně nabalen vlakem do Ostravy, kde přestupuji na rychlík "Špilberk", který má mě a Edu Pavlíčka dopravit do Brna. Cesta vlakem byla příjemná až do okamžiku příjezdu do moravské metropole. Vinou zpoždění vlaku nám ujel rychlík do Plzně, kterým jsme původně chtěli cestovat dále a tak pokračujeme v další cestě osobákem do Jihlavy a dále do Veselí nad Lužnicí. Uleháme na nádražní lavice a vydáváme se na pospas krvežíznivým komárům.
19.6.1996 - středa
Ráno sedáme do prvního vlaku směr České Budějovice a po snídaní v místním bufetu, která se skládala s přesolené polévky a ledového piva, jedeme dále vlakem do Volar, kde jsme dorazili kolem oběda. Neprodleně připevňujeme svá objemná zavazadla na naše velocipedy a vydáváme se směrem k hraničnímu přechodu ve Strážném. Českou celnici jsme projeli bez problémů, ale německý grencák počal vyzvídat, zda vezeme nějaké cigarety nebo alkohol. Vzpomněl jsem si na zbytky své protektorátní němčiny a s prušáckou říznosti jsem pronesl : Nicht rauchen, bitte ! Germán se tímto cítil zjevně zaskočen, neboť po rumu dále neslídil a zvednul závoru. Vstoupili jsme na území Německa a kopcovitým terénem, v silném protivětru, jsme vyrazili směrem na Pasov. Po sjezdu ze šumavských kopců nastoupilo horko a cestu nám komplikovaly početné objížďky, které byly nastraženy z důvodu výstavby nové silnice. Etapu jsme ukončili v 17,00 hodin a ujeli jsme 60 km. Na noc jsme si ustlali v lese a jelikož jsme byli po cestování vlakem unaveni, usnuli jsme spánkem spravedlivých.
20.6.1996 - čtvrtek
Po 15 km jízdě mezi kamiony dorážíme do Pasova, prohlížíme si město a po cyklostezce podle Innu pokračujeme v další cestě. Za městem se kvalita cyklostezky rapidně zhoršila a nebyla vhodná pro naše silniční kola. Rozhodli jsme se proto cestovat dále po okresních silnicích a obrátili jsme se o radu na první osobu, na kterou jsme narazili. Byla to náhodou někdejší obyvatelka Olomouce, která byla v roce1947 odsunuta s celou rodinou do Bavor. Dobrou češtinou nás poslala zpět do města, které jsme museli znovu projet, což se nám s menšími potížemi podařilo a po dobré silnici jsme putovali směrem na Braunau a.Inn. V městečku Obernberg jsme se opět dostali k řece, podle které jsme pro změnu pokračovali po rakouské straně. Kvalita cyklostezky byla dobrá a tak i přes krátkou přeháňku jsme měli čas pozorovat okolní zajímavou krajinu se spoustou vodního ptactva. Za místo svého noclehu jsme si vybrali lesík, kde nás trápilo nesmírné množství komárů. Ujeto 85 km.
21.6.1996 - pátek
Pro neustálé útoky krvežíznivých moskytů jsme snídali již ve 4,00 hodiny a urychleně jsme balili. Po 10 km přijíždíme do Braunau a.I., prohlížíme si město a s nedobrými vzpomínkami na neslavného rodáka přejíždíme po mostě zpět do Německa. Po okreskách, ve snaze vyhnou se předvíkendovému provozu, křižujeme Horním Bavorskem. Chvílemi poprchává, ale v celku cesta příjemně ubíhá. Podle mapy se blížíme k Rosenhaimu a proto končíme a připravujeme si pelechy. Dnes nocujeme ve vysokém lese, kde není moc dotěrného hmyzu a tak doufám, že se dobře vyspíme. Jelikož nevezeme stany, zhotovujeme si igelitové přístřešky, vaříme bohatou večeři a zaléháme do spacáků. Dnes jsme ujeli 104 km. Ještě než jsem usnul začalo drobně pršet............
22.6.1996 - sobota
Celý den a noc prší, ležíme ve spacácích a konzumujeme potraviny, dochází nám zásoby vody a obyvatelé blízké vesnice se na nás chodí dívat.............
23.6.1996 - neděle
Déšť pokračuje, ležíme dál a čekáme na změnu počasí. Je zima a prší již bez přestávky 48 hodin, lepší počasí jsme si nemohli přát. Eda propadl melancholii a dnes poprvé si do polévky nenasypal ovesné vločky. Vydávám se do blízké vesnice pro pitnou vodu a cestou si prohlížím oblohu. Zdá se, že se mraky už začínají trhat. K ránu déšť pomalu ustává, jsme rozhodnuti vyrazit za každého počasí, všechny věci už máme mokré.
24.6.1996 - pondělí
Neprší ! Rychle balíme a jedeme na Rosenhaim. Prohlížíme si město, opatřujeme nezbytná razítka a za pěkného počasí jedeme kolem Innu k rakouské hranici. Zastavujeme v Kufsteinu a přes Schwaz dorážíme do tyrolské metropole Innsbrucku. Následuje krátká procházka po historické části města a jedeme dál. Dnešní etapu končíme v Zilsu, kde dojíždíme už za tmy ve 20,45 hodin. Bezmocni vaříme čaj a zaléháme ve spacácích na lavice v malém lesíku u vojenského hřbitova. Dnes jsme ujeli 180 km........
25.6.1996 - úterý
Probouzíme se kolem deváté hodiny, rychle snídáme a vydáváme se na další cestu. Zastavujeme se u lanovky v Zamsu, odkud se budeme za několik dní vracet domů autobusem. Projíždíme Landeckem a údolím Innu pokračujeme ke švýcarské hranici. Za Buchsem projíždíme rakouskou celnicí a ihned mizíme v lese. Vaříme večeři a v poklidu se ubíráme na lože. Dnes jsme nabrali 300 m výšky a ujeli 73 km.
26.6.1996 - středa
Ráno projíždíme švýcarskou hranicí a údolím Engadinu, pod třítisícovými vrcholy Silvretty, jedeme přes Suchs, Zernez a končíme v Beveru ve výšce 1700 m. Je citelná zima a na okolních svazích leží spousta sněhu. Jako místo noclehu jsme si vybrali chráněné území, proto musíme být ostražití a s přípravou lože počkat do pozdních hodin. Dnešní převýšení činí 700 m a ujeli jsme 85 km.
27.6.1996 - čtvrtek
Jitra zde bývají chladná..... Rychle balíme a kolem známého lyžařského střediska Pontresina dojíždíme do Sv. Mořice,čímž jsme překročili výšku 1800 m.. Prohlížíme si známé alpské lázeňské středisko a po svačině jedem kolem Silvaplanských jezer a Maloju na Malojapass. Dosáhli jsme nejzazšího bodu naší cesty ve výšce 1843 m a pohledem do Itálie se loučíme. Obracíme zpět a rekreační jízdou vychutnáváme krásy alpské krajiny. Odpoledne končíme v krásném lesíku, sušíme vlhké spacáky a vaříme večeři. V noci jasně svítí hvězdy a je chladno.
28.6.1996 - pátek
Volným tempem se vracíme do Landecku a pozorujeme okolní přírodu a architekturu. Klesáme na výšku 1000 metrů a rázem je citelně tepleji. Opouštíme Švýcarsko a před rakouskou celnicí bivakujeme v lese na osvědčeném místě. Ujeli jsme 67 km. 29.6.1996 - sobota
Po snídaní odjíždíme do Landecku a Zamsu. Protože nám do odjezdu autobusu zbývá dost času, vydáváme se do údolí Paznautal a kolem řeky Trisany stoupáme až do známého lyžařského střediska Ischgl. Obracíme a zpět v Landecku jsme za hodinu. Na nádraží provádíme hygienickou očistu a odebíráme se na smluvené místo odjezdu autobusu. Dnes jsme ujeli 103 km.
V 18,00 hodin přijíždí Jihoalpský expres, nakládáme kola a jedeme domů. V autobusu s námi jedou 3 turisté s Prostějova, kteří jeli z Chebu kolem Mohanu a Rýna až do Galtüru a jeden dobrodruh přistoupil v Innsbrucku. Za stálého deště fičíme k domovu. Ve Vyškově na nádraží ČD vystupujeme ve 3,15 hod. a dále jedeme vlakem. Doma, ve Frýdku-Místku jsem v 9,00 hodin.
Epilog
Celkem jsme ujeli 850 km a to na obyčejných cestovních kolech čs. výroby, bez zvláštních úprav. Cestu absolvovali dva horničtí důchodci, z toho jeden s podlomeným zdravím (já). K přípravě stravy byly použity vařiče "Vařík" (Eda) a PB "Var" (já), veškeré potraviny jsme vezli z domova a váha bagáže činila cca 20 kg u Edy a 35 kg u mě. Tato zpráva budiž návodem pro každého, kdo chce za málo peněz poznat kus světa. Celkové náklady nepřesáhly částku 1500 Kč / osoba.
Šaman
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář