Jdi na obsah Jdi na menu
 


NA SILVRETTU A POD ZUGSPITZE

20. 9. 1997
NA SILVRETTU A POD ZUGSPITZE
Putování cykloturistů KČT Lysá hora Ostravice po Rakousku, Švýcarsku a Německu, ve dnech 5. - 18. 9. 1997
Účastníci : Eduard Pavlíček, Michal Krištof a Dušan Mlýnek (autor)
V pátek 5.9.1997 jedeme po vlastní ose do Olomouce, abychom v podvečer vyrazili Jihoalpským expresem na cestu do Alp. Po celonoční jízdě vystupujeme ráno, spolu se svými koly a ostatní bagáži, v tyrolském městě Landecku (816). Po krátké snídaní a upevnění zavazadel se vydáváme na cestu, která má trvat 14 dnů. Míříme na horskou silnici "Silvretta Hochalpenstrasse", která vede pěkným údolím kolem řeky Trisanny. Máme před sebou 50 km stoupání a jízdy mezi alpskými velikány, jejichž vrcholy jsou pokryty sněhem. Projíždíme lyžařským střediskem Ischgl (1300) a po průjezdu obcí Galtür (1600) začíná 10-ti kilometrový kopec, který končí v sedle Bielerhöhe ve výšce 2038 metrů. V polovině stoupání mě chytla krize a od hladu jsem už nemohl dále. V začínajícím dešti jsem zhltnul paštiku a kousek chleba a pomalu jsem se pohybovali k vrcholu. Nahoře se vyčasilo, proto se zastavujeme a pořizujeme dokumentační fota. Jelikož počasí se začíná kazit, sedáme na kola a po mnoha serpentinách sjíždíme do vorarlbergského údolí Montafon. Za nastupujícího deště projíždíme městečkem Schrunz, které je obklopeno sítí lanovek a vleků a jelikož nepřestává pršet, končíme na malém nádraží, vaříme večeři a uléháme na podlahu čekárny. Ráno pořád prší a tak v pláštěnkách projíždíme Bludenzem a málem jsme sjeli na dálnici, kde ovšem s koly nemáme co dělat. V tu chvíli se zjevil policajt, který nás začal perlustrovat, zabavil nám pasy a oznámil nám, že nás to bude stát 200 ATS každého. Vymlouval jsem se, že špatně vidím přes mokré brýle a na kruhovém objezdu jsme jenom sjeli kousek na přiváděč. Policajt se vyptával odkud jedeme a když zjistil, že jsme byli na Silvrettě tak nám vrátil pasy a doporučil, abychom si za ty peníze zašli do hospody na oběd. Zároveň nás odradil od plánované jízdy do Davosu, jelikož podle rádiového hlášení jsou vysokohorské cesty pod sněhem. Pokračovali jsme, tentokrát po správné silnici, v cestě do Lichtenštejnského knížectví. Zastavujeme se v hlavním městě Vaduzu, procházíme se středem města a po chvíli překračujeme řeku Rýn a rázem se ocitáme ve Švýcarsku. Jelikož v horách se počasí nelepší, rozhodli jsme se zajet k Bodamskému jezeru a tam přespat na místě, kde jsem už nocoval v roce 1994. V podvečer, už za teplého počasí, se koupeme v Bodensee a pozorujeme západ slunce nad jezerem. Ráno se vracíme zpátky do Rakouska, projíždíme městem Bregenz a u města Lindau vstupujeme na území Německa. Po kopcovitých silnicích objíždíme Allgavské Alpy a před Kemtenem bivakujeme na hřišti. Dopoledne u města Füssen přejíždíme opět do Rakouska a po projetí obcí Reutte nocujeme v lese. Ráno začínáme stoupat směrem na Fernpass, ale v Lermoosu odbočujeme pod nejvyšší horu Německa, třítisícovku Zugspitze, která leží na hranici mezi Rakouskem a Německem. Zajíždíme k jezeru Eibsee, bereme koupel a sjíždíme do olympijského města Garmisch - Partenkirchenu, pěšky procházíme centrem a už na kolech se vyplétáme z města ven. Už pozdě odpoledne a za silného větru objíždíme jezero Walchensee a u nejbližšího potoka rozbíjíme tábor. Po mrazivé noci, kdy teplota klesla pod nulu a nám zamrzla voda ve flaškách, vyjíždíme ráno po cyklostezce kolem řeky Isaru. Projíždíme městem Bad Tolz a kolem řeky se blížíme k bavorské metropoli Mnichovu. Nocleh jsme našli v Pullachu (sídlu německé zpravodajské služby) v zahrádkářské kolonii u Isaru. Ráno nás čekal obávaný průjezd Mnichovem, ale díky dobře značené cyklostezce (a mým navigačním schopnostem) jsme neměli problémy s orientací. Jedeme stále podle řeky a za Landshutem lágrujeme na louce u řeky. V noci nás trochu pokropil déšť, ale k naší radosti to netrvalo dlouho. Dopoledne začalo opět drobně pršet, ale nás to nezastavilo a pokračovali jsme v cestě. Po obědě déšť zesílil a proto jsme se ukryli v budce na autobusové zastávce. Situace vypadala katastrofálně, jelikož v blízkosti se nenacházel žádný objekt, který by byl vhodný k noclehu. Naštěstí k večeru přestalo pršet a tak jsme mohli pokračovat v cestě a po 10 km jízdy jsme nalezli přístřeší v útrobách tribuny sportovního stadionu v městě Plattling. Ráno nás přivítalo chladem a hustou mlhou, kterou jsme se museli doslova probíjet. Dojeli jsme k Dunaji a již za pěkného počasí jsme dorazili do Pasova. Nabrali jsme pitnou vodu a po cyklostezce jsme kopírovali Dunaj. Etapu jsme ukončili v blízkosti města Eferdingu na hrázi u řeky. Dopoledne jsme projeli Lincem a přes Mauthausen jsme se dostali k městu Ybs a. Donau. Po klidné noci jedeme dále údolím Wachau, prohlížíme si klášter v Melku a už následuje zřícenina hradu Dürnstein. Cestu končíme večer před Tullnem, na břehu u řeky. Vaříme večeři a připravujeme si cajk na spaní. Nastává poslední noc na cestě, tak ji musíme pořádně vychutnat. Po snídaní přejíždíme most přes Dunaj a míříme na severovýchod k domovu. Zastavujeme v Mistelbachu, posilňujeme se, abychom pozdě odpoledne dorazili do Břeclavi, kde naše cesta končí. Podáváme kola k přepravě a čas, který nám zbývá do odjezdu vlaku, využíváme k návštěvě místního pohostinství.
Na kolech jsme ujeli 1200 km, projeli čtyři země a absolvovali "Hochalpenstrasse" pod Silvrettou. Na počátek měsíce září byly noci nezvykle chladné (neštípali komáři), ale přesto jsme se často koupali v horských jezerech a řekách. Kola nám sloužila celkem dobře, jedině Eda vylámal asi 15 špic, ale vše jsme opravili a v pořádku dojeli domů.
Náklady na tuto cestu nepřevýšily částku 1700 Kč na osobu.
Šaman
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář