Jdi na obsah Jdi na menu
 


NA KOLE DO EVROPSKÉ UNIE

3. 5. 2004
NA KOLE DO EVROPSKÉ UNIE
28.04. – 03.05.2004
V předvečer našeho vstupu do EU jsem se rozhodl vykonat několikadenní výpravu do „domácích“ hor Vídeňáků a to pod stále ještě zasněžený Schneeberg (2076 m), při využití tamních cyklostezek Thermenragweg a Eurovelo 9. Podle svého zvyku jsem nabalil pár konzerv, esšus, vařič, karimatku , spacák a jelikož jsem byl přesvědčen, že nebude pršet jsem nebral stan. Místo toho jsem si zopakoval techniku jak se nepozorovaně dostat do stohu slámy a tam se vyspat, pomoci drátu otevřít seník a uklidňovat hlídací psy. Také jsem se naučil znát dobu zrání všech polních plodin, kteroužto znalost jsem však v praxi nemohl použít, jelikož na polích a v zahradách k snědku dosud nic nerostlo. Jako obvykle jedu vlakem do Břeclavi a pak na kole, za silného protivětru, po Moravském poli až do obce Gräsendorf-süd, kde v pět hodin odpoledne končím v posledním lesíku před Vídní. Celý den bylo teplo, večer až horko. Za zvýšeného zájmu mravenců a much vařím večeři a následně ulehám pod širák. Noc proběhla bez problémů a tak ráno cestuji dále do Vídně a jako známý hazardér projíždím za plného provozu celou Vídní, kde se mi stala zajímavá příhoda. Jelikož jsem narazil na jednosměrku, musel jsem jít asi 500m pěšky po chodníku a při této cestě jsem potkal českého spisovatele Ludvíka Vaculíka, který tam byl nějakém kongresu. Jsa slušně vychován, tak jsem ho pozdravil a přivítal ve Vídní a dovolil jsem si ho zvěčnit na fotografii. Když jsme se loučili, tak Mistr v domnění, že jsem emigrant podotknul, že mluvím pěkně česky. A já mu na to, proč bych nemluvil, když jsem včera ráno vyjel z Frýdku-Místku. Zasmáli jsme oba a já jsem jel dále přes lázně Baden / W., kolem sovětského vojenského hřbitova., vinařskou obec Gumpoldskirchen a dále kolem bývalého utečeneckého tábora v Traiskirchenu až asi 5 km před Vídeňské Nové Město, kde opět zajíždím do lesa, abych zde spočinul. Rozložil jsem svoji bagáž, uvařil polívku a kafíčko a po celodenní jízdě v protivětru jsem se oddával zaslouženému odpočinku. Ležel jsem blízko cestičky, po které občas procházeli domorodci se svými pejsky na procházce. Zastavila se u mě jedná paní, která počala vyzvídat odkud sem a kam jedu. Mezi řeči, kdy mi sdělila, že v létě odjíždí jako misionářka mezi černochy do Namibie, jsem ji nabídl štamprli slivovice, což s díky přijala a po další rundě mě pozvala k přenocování u ní doma. Za pozvání jsem poděkoval, ale jelikož jsem už měl všechna zavazadla rozbalená a jsem náboženský vychován , zůstal jsem spát sám v lese. Ráno zastavuji ve Vídeňském Novém Městě (WNS) a v místní BILLE nakupuji 6 piv a nějaké pečivo. Za sílícího a nepříjemného protivětru si to štráduju do Neunkirchenu a pomalu stoupám kolem říčky Sierning pod horu Schneeberg. Projíždím pěkným údolím, kolem několika hradů a po hranici chráněného území. Odpoledne dosahuji cíle své cesty, jsem v obci Puchberg a.Schneeberg a přede mnou se týčí stále ještě zasněžený kopec, dosahující výšky 2076 m. Je už ale konec lyžařské sezony, jelikož co kousek lze narazit na odložené lyže. Prohlížím si městečko, dělám pár fotek a zastavuji se u zubačky, která vede vysoko na hřeben hory a po chvíli odpočinku pokračuji ve stálém stoupání k horské skupině Hohe Wand. Dosti citelně se ochladilo a tak jsem se rozhodl ke sjezdu do údolí. Po několika kilometrové jízdě s kopce se zastavuji u hřiště, kde hodlám přespat. Ukázněně musím počkat až skončí zápas a následný ruch, ale za dobré vyspání a tekoucí vodu to stojí. V noci mě probudil zvuk petard a světlice ohňostroje, kterými Rakušané oslavovali rozšíření Evropské Unie. Vše ale po chvíli utichlo a já jsem v klidu dospal rána. Zastavuji se opět ve WNS a kupuji baterky do rádia a najíždím na cyklostezku vedoucí kolem WNS kanálu. Wiener Neustadter kanal je zajímavá technická památka z doby rakousko-uherské monarchie, kdy se tudy po vodě dopravovaly průmyslové výrobky do Vídně. Po několika kilometrech přijíždím k technicky zajímavému křížení dvou vodních toků (nadjezd a podjezd) a tím pádem se dostávám na cyklostezku Eurovelo 9, která vede z velké části kolem říčky Triesting. Nechci si stěžovat, ale opět fouká silný protivítr. Navzdory tomu přijíždím už v 15 hodin před město Himberg a tím pádem mi zbývá 10 km k nástupu k průjezdu městem Vídní. Jelikož zítřejší dopoledne chci věnovat metropoli Rakouska, rozhodl jsem se přespat v Himbergu a neriskovat hledání noclehu v centru. Odpoledne jsem prohlídnul Himberg s jeho kostelem a hřbitovem, sportovní stadion, tenisové kurty i místní koupaliště, které bylo hojně navštíveno. Přespal jsem v altánku mimo město a ráno jsem vyrazil na další cestu. Absolvoval jsem povinné kolečko v centru Vídně, zastavil se v Prátru a přes Mexikoplatz jsem se dostal na most přes Dunaj. Byly dvě hodiny odpoledne, celý den mě bolelo koleno, a tak jsem se vydal na cestu k domovu. Končím v Jedenspeigenu na hřišti, vařím večeři a pozoruji jak za řekou Moravou bijí hromy. I přes to, že jsem dnes šlapal jen jednou nohou jsem ujel 100 km. V noci mě štípali komáři, tak jsem se moc nevyspal. Ráno rychle balím, vypiju kafé a jedu do Břeclavi na vlak. Zbývá mi pouhých 40 km, tak to v pohodě zvládám. V nádražní restauraci si dávám teplé jídlo a dvě piva, balím bagáž a nasedám i s kolem do vlaku. Doma ve Frýdku-Místku jsem v 15,00 hodin. Celkem jsem ujel 400 km a až na ten protivítr to byla celkem pohoda.

Šaman – KČT Lysá hora Ostravice  *  1934
 

Náhledy fotografií ze složky Do EU

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář