Jdi na obsah Jdi na menu
 


KARDIAKOVA PODZIMNÍ CYKLOVÍKENDOVKA

29. 11. 2006
KARDIAKOVA PODZIMNÍ CYKLOVÍKENDOVKA
21. - 24.9.2006
Letošní rok je pro mě zakletý. Od ledna jsem měl problémy s achilovkou a aby toho nebylo málo, musel jsem v březnu do nemocnice, kde mi voperovali kardiostimulátor. Konzervativní léčení achilovky bylo neúspěšné a tak konečný verdikt zněl - operace. Tříměsíční čekací dobu jsem si zpestřil výletem do Rakouska, jednak proto, abych si otestoval jak mi funguje zmíněný kardiostimulátor a další důvod byl, že mě při šlapání na kole achilovka moc nebolela a tak se to dalo vydržet. Bylo krásné babí léto a tak jsem zpakoval cajk a vyrazil vlakem do Břeclavi. V tamní Hypernově jsem nakoupil zásoby a už jsem si to štrádoval na hraniční přechod v Poštorné. Volil jsem mírné tempo, jelikož jsem nevěděl jak se bude chovat moje choré srdce a nohu jsem také nechtěl příliš zatěžovat. Jel jsem po staré známé trase Reintal - Hohenau - Angern. Cesta v pohodě ubíhala a kdyby nebylo slabého protivětru nemělo by to chybu. V obci Baumgarten odbočuji k západu a jelikož je už pozdní odpoledne končím dnešní 70ti km etapu v Oberweidenu na hřišti. Musím stavět stan, jelikož na mě útočí hordy krvelačných komárů. Rychle jsem se šel umýt k pumpě na vedlejší hřbitov, nabral zásobu pitné vody a po konzumaci studené večeře jsem se skryl před dotěrnými moskyty do stanu. Po bezproblémové noci jsem si ráno uvařil kafíčko, trochu posnídal a po sbalení bagáže jsem se vydal na další pouť. Jedu směrem na Schoenfeld a v obci Lassee kupuji baterky do fotoaparátu a repelent proti komárům, protože se blížím k Dunaji a tam jich bude mraky. Protivítr dostává grady a mě to stojí hodně sil, abych udržel slušné tempo. Po několika km jízdy jsem zakotvil v parku u barokního loveckého zámku v Eckartsau, abych se před prohlídkou posilnil. Prohlížím si zámek a okolní udržovaný park a v odpoledním teplu jedu k dalšímu zámku u Dunaje a to je zámek Hartnit v obci Orth a.d.Donau. Dnes se tam nachází vlastivědné muzeum a muzeum rybářství a včelařství. Chvílí jsem tam okouněl, ale je třeba jet dál a hledat místo k noclehu. Zajíždím k místnímu hřišti, ale nic z toho nebude, jelikož hřiště se zamyká a navíc tam opravují střechu klubovny a je tam velký ruch. Protivítr a moje slabá kondice mě nutí k odpočinku. Lehám si vedle hřiště na lavici a chvílí podřimuji. Nedá se nic dělat a tak musím jet dále. V Gross Erzensdorfu jedu na místo, kde vždy cestou na Vídeň bivakuji. Je to zrušené přírodní koupaliště, které využívalo část Hitlerem stavěného kanálu Odra-Dunaj. Je tu klid a tak si připravuji bivak, vařím kafé a hned lezu do vody, zkrátka pohoda. Po večeři lezu do spacáku a pozoruji letadla, která mi nad hlavou míří na přistání na vídeňské letiště. Komáři neštípou, jelikož fouká větříček a to oni nemají rádi. Zbytečně jsem vysolil 6 Eur za repelent. Ráno jedu do Vídně. Po cyklostezce je to na Mexikoplatz 15 km, ale já jedu dál, podívat se do botanické zahrady Augarten, jsou tam ještě pozůstatky z druhé světové války tzv. Flakturmy, betonové věže, na kterých byla umístěna protiletadlová děla k obraně Vídně před leteckými útoky. Dělám kolečko centrem Vídně, ač je sobota je tu hodně lidí a velký provoz. Rakušáci mají týden před volbami do parlamentu a tak se strany předhánějí ve volební kampani. V zahradách u Hofburgu je hlava na hlavě , snad všechny spolky tam prezentují svou činnost. Je tu nafoukaný sníh a děcka lyžujou, jezdí na ponících, kanoisté předvádějí eskymácké obraty v bazénu z plexiskla, je tu horolezecká stěna a spoustu jiných atrakcí. Snažím se dostat k dómu sv.Štěpána, ale všude je plno lidí a tak se prodírám davem a zajíždím do Prátru a po mostě přes Dunaj zpět na cyklostezku abych se dostal zpět do své nocležny. Zpařený chvílí plavu a málem mě přejel chlap na člunu poháněném elektrickým motorem, nebylo ho vůbec slyšet. Vařím večeři, popíjím pivo a čekám až se setmí, abych zalezl do spacáku. V 9,00 ráno, po snídaní, vyjíždím na cestu k domovu. Silný protivítr mě nutí vydávat hodně sil, ale musím jet, abych chytil v Břeclavi odpolední vlak směr Ostrava. Z posledních sil jsem se v 17,00 hod. doslova doplazil na nádraží, kupuji jízdenky a v nádražní restauraci si dávám knedlovepřozelo a 2 piva. Odstrojuji kolo, balím bagáž a v 18,00 hodin ujíždím k domovu. Doma, v Místku, jsem před půlnoci, trochu se opláchnu a už lezu do postele. Závěr: Ujel jsem 300 km, srdce vydrželo, počasí přálo, tak co si víc přát. Dnes už jsem po operaci Achilovy šlachy a netrpělivě čekám až zase budu moci vyrazit na vandr.
Šaman - KČT Lysá hora  * 1934
 

Náhledy fotografií ze složky PODZIM U DUNAJE

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pochvala

(Lea, 19. 10. 2011 21:26)

Pěkný, vtipný a čtivý článek. O to více obdivuji, že pisatel si dokázal i přes určitou zdravotní indispozici, kterou plně chápu, výlet užít.
http://www.sileni-sobi.estranky.cz/

pozdrav

(milan planka, 30. 3. 2009 16:12)

dobrý den,když jsem přečetl článek nechtěl jsem tomu věřit,že je možné s kardiostimulátorem takto sportovat.já jsem roč.1946 a v roce l997 jsem prodělal infarkt a v třinci pak koronografii,začal jsem mít arytmie ale kardiostimulátor jsem nedostal.ted asi po 9 letech mám zase problémy s arytmii ikdyž po vysazení digoxinu se mi to zlepšilo jsem byl připraven ,že asi dostanu kardiostimulátor a tím bude s rekreačním sportem turistika i cyklistika konec.ted vidím ,že se dá i s tímto dále rakreačně ikdyž ve vašem případě i dosti náročně sportovat.jsem moc rád,že jsem na váš článek narazil a ten mně povzbudil,že když člověk má vůli a chut sportovat,ikdyž jsou problémy se srdíčkem tak to jde. moc děkuji s pozdravem milan planka pokud by jste mi třeba chtěl napsat nějaké podrobnosi o životě s kardiostimulátorem moůj email je planka@tiscali.cz