Jdi na obsah Jdi na menu
 


CYKLOVANDR MORAVSKO-RAKOUSKÝM PŘÍHRANIČÍM

28. 7. 2013

 

Za slunného, horkého červencového dne, kdy na nebeském blankytu není ani obláček, vyrážím na svou krátkou cestu po moravsko-rakouském příhraničí. Startuji z Hrušovan nad Jevišovkou(178m) a přes Hevlín(182m) mířím do rakouského města Laa an der Thaya(181m). Dělám okruh po městě a zajíždím k místnímu termálnímu koupališti, ale pouze na výzvědy. Kola je nutno zaparkovat před branou a bagáž bez dozoru nemohu ponechat. Jihovýchodním směrem vyrážím z města a mířím k zřícenině hradu Staatz, který stojí na kopci vysokém 332 metrů nad mořem. Po dobytí švédskými vojsky se hrad změnil v rozvalinu, dodnes jsou zachovány zbytky první brány a část paláce se zbytkem románského okna. Na špici útesu je ještě zbytek hradní věže. Zřícenina hradu je volně přístupná a  výstup se vyplatí pro působivé vyhlídky do rovinaté krajiny. Na úpatí hradního kopce je skalní hlediště, kde se v létě konají muzikály.
Motám se pod hradem (229m), dělám pár obrázků a v horkém odpoledni jedu dál, obtěžován bodavým hmyzem. Jedu do obce Neudorf bei Staatz(202m) a na náměstíčku odpočívám a nabírám příděl pitné vody. Cesta začíná poněkud stoupat a tak jedu v potu tváře do další osady jménem Zlabern(261m). Blíží se večer a tak se začínám poohlížet po vhodném místě, kde bych se mohl usalašit k přespání. Ocitám se u nějakého tajemného objektu (něco mezi kapličkou a márnici), na stěně umyvadlo s tekoucí pitnou vodou, takže je rozhodnuto, odsud mě už nikdo nedostane. Provádím očistu zpoceného těla, vařím kafé a chystám něco k večeři. Po celou dobu mě štípou buci (ovádi) a hordy komárů. Po západu slunce ulehám na lavici, v kteréžto poloze vytrvám až do rána.
Ze spacáku vylézám v 6,00hod. Balím cajk, vařím kafé a po úklidu bivaku sedám na kolo. Následuje 3km stoupání do výšky 411m. Jedu lesem, proti nízkému slunci, které mě oslepuje a tak musím dávat pozor na cestu. Konečně jsem na vrcholu stoupání a přede mnou se tyčí zřícenina hradu Falkenstein, která leží v nadmořské výšce 392 metrů na vysokém vápencovém útesu. Z hradu lze vidět téměř všechna místa na jižní Moravě. Hrad je přístupný veřejnosti a v letním období se zde pořádají rytířské turnaje v působivém prostředí středověké tvrze a také letní divadlo. Pohled z nádvoří hradu v nádherné panorama dyjských strání ukazuje počátek vábné cesty podyjím. Najíždím na poutní cestu sv. Jakuba, která vede do Santiaga de Compostela ve Španělsku. V obci Klein Schweinbarth(292m) si v tamním kostele pořizuji pamětní otisk razítka, stejně jako všichni procházející poutníci. Odsud vedla moje cesta mezi vinicemi a lány slunečnic do Drasenhofenu(210m), kde jsem se byl podívat na památník brněnských Němců, kteří zemřeli při tzv. pochodu smrti v červnu roku 1945. Následovala cesta do Mikulova(208m), vydatný oběd a 2 Starobrna. Vracím se zpět na rakouské území, kde na pěkném odpočívadle přečkám do druhého dne. Teplota se blíží k 35 stupňům a to nesvědčí mému srdci, musím si odpočinout. Po horké noci najíždím na cyklostezku a přes Sedlec a kolem rybníků mířím do Lednice(172m), následovala cesta do Valtic(198m). V obou lokalitách jsem už několikráte byl a tak moje prohlídka těchto míst byla pouze zběžná a sestávala převážně z návštěv občerstvovacích zařízení. Horko neustává a tak mi nezývá nic než cestu ukončit. Pomalu jedu do Břeclavi, nasedám na vlak a ve večerních hodinách jsem doma.
Touto cestou jsem ukončil moje etapové putování od Landštejna po celé jižní hranici Moravy a kolem toku řeky Dyje, která pod Břeclavou ztrací své jméno ve vodách řeky Moravy.
 
Dušan Mlýnek – KČT Lysá hora
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář